Blog

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Ženy jsou dnes ve většině společností brány jako rovnocenní partneři mužů. Nebývalo tomu ale takto vždy. Ještě před dvěma stoletími byla žena hlavně matkou a manželkou, která se starala téměř výhradně o chod domácnosti. Ženy neměly ani možnost vzdělání, ani právo volit. V této době se také zrodil feminismus a snaha o emancipaci žen. Téměř nikde neměl tento proces hladký průběh a ženy se musely tvrdě zasadit o to, aby se jejich možnosti rozšířily.

      Ještě za Rakouska-Uherska a později už v Československu se objevilo mnoho silných a vůdčích osobností, které posunuly chod dějin. V období druhé poloviny 19. století se již začínaly otevírat brány škol i pro dívky, dospělé ženy začínaly navštěvovat různé ženské společenské kluby a spolky. Sice stále ještě byla vysoká politika výsadním právem mužů, v menších okrscích se projevovaly také ženy. V Českých zemích byla emancipace žen poměrně pozvolná, což bylo způsobeno také dalšími interními problémy národa, které se v tuto dobu řešily. Šlo především o národní identitu, snahu odtrhnout se od Rakouska-Uherska a národní obrození.

Přestože již od té doby existovaly ženy, které se prosadily v profesích čistě mužských, zásadní zlom v dějinách byla první a druhá světová válka. Tehdy, kvůli nedostatku mužů, musely ženy chtě nechtě převzít i jejich pracovní povinnosti, ve kterých se ale znamenitě osvědčily. V poválečném období již rozvoji nebránilo nic v cestě, takže během 20. století se potenciál feminismu mohl rozvinout naplno. Napomohla tomu také možnost lepšího cestování a dalších vymožeností, které se objevují. Osobnosti, které se s emancipací žen spojují je Františka Plamínková nebo M. D. Rettigová. Nebylo by správné domnívat se, že se jedná pouze o ženskou ideu, i muži jako V. Náprstek nebo T. G. Masaryk se na ní podíleli. Práva žen se podařilo během minulých desetiletí významně pozdvihnout, ale snad více než kde jinde zde platí, že všeho moc škodí, a proto je nutné dobře si rozmýšlet budoucí kroky.

Všichni se nejspíš shodneme, že výchova dítěte není nic snadného. Snad žádný potomek není neustále dokonalým andílkem, a v určitém věku mají navíc tendence testovat hranice a zkoušet, co vše si mohou dovolit. To je samozřejmě důležité pro jejich mentální vývoj, avšak pro rodiče to rozhodně není nic příjemného.

Každý z nich tak bude muset dříve či později řešit otázku co dělat, když naše milované děťátko něco provede. A odpověď nemusí být vždy jednoduchá. Záleží zde totiž na mnoha faktorech, jako je úmysl dítěte, důvod, proč to udělalo i fakt, zda vědělo, jak moc špatný jeho čin je.

Dříve bylo poměrně oblíbeným a populárním řešením nezbednému dítěti jednoduše naplácat. Bylo to rychlé, jednoduché a dítěti jasně ukázalo, že jeho chování má následky. Zdálo by se tedy, že se jedná o perfektní řešení, a mnoho lidí to tak doposud vidí. Jen málokdo se však zamyslel nad tím, jaký je ve skutečnosti efekt, který tím vytváříme.

Zde je potřeba si uvědomit, že své dítě neučíme pouze tím, co mu říkáme, ale především a hlavně tím, co děláme. Pokud používáme fyzické tresty, ukazujeme mu, že vztáhnout ruku na druhého je v pořádku, zvláště pokud je slabší a nemůže se bránit. A to rozhodně není ideální lekce.

Také se musíme zamyslet, zda má naplácání skutečně zamýšlený efekt, tedy zda dítěti skutečně ukáže, že to, co provedlo, je špatně a odradí ho od opakování onoho prohřešku. Opět, na první pohled by se zdálo, že ano. Ovšem ve skutečnosti jej učíme něco jiného – jak se vyhnout trestu.

Bylo totiž prokázáno, že děti, které byly takto trestány, onu činnost opakují, pokud si jsou jisté, že nebudou potrestány. To ukazuje, že se ve skutečnosti podvědomě naučily pouze nedělat onu věc v přítomnosti dospělé osoby, a to rozhodně není ideální.

I z těchto důvodů jsou dnes fyzické tresty považovány za zastaralé a neúčinné. Rodiče by tedy měli přemýšlet nad jinými metodami, které sice nenesou okamžitý přínos, avšak z dlouhodobého hlediska fungují podstatně lépe.