Blog

Je známo, že zastřešení bazénu snižuje množství vody, která se odtud vypaří do ovzduší v podobě vodní páry. Koloběh vody v přírodě je naprosto přirozený proces, kterému se nevyhne žádná vodní plocha, ať už se bavíme o mořích a oceánech, říčních tocích, jezerech či rybnících, anebo máme na mysli vnitřní i venkovní bazény či akvária. Z mého akvária v bytě se také odpařuje voda a to mě přimělo k tomu, připomenout vám, abyste, máte-li doma bazén, neopomíjeli tuto skutečnost, protože vás může nepříjemně překvapit. Zastřešení bazénu na akci se hodí na každý zapuštěný bazén už jen z toho důvodu, že se tím sníží vodní výpar. Kondenzující voda se ze stříšky vrací zpět do nádrže v podobě vodních kapek, a i když se zdá, že je to jen drobnost, vezměte si do ruky kalkulačku a počítejte se mnou:

Můj bývalý spolužák a kamarád Jan Suchopárek, slavný vicemistr Evropy ve fotbale z roku 1996, působil v Edenu na Slavii a já tam moc rád chodil plavat do venkovního bazénu, neboť jsem si tím svého přítele připomínal. Venkovní bazén na Slavii má rozměry 50 x 20 metrů. Každý den se z jakékoli vodní plochy vypaří zhruba 5 litrů vody z jednoho čtverečního metru, takže z tohoto bazénu se denně vypaří 5 kubíků vody.

Když to vynásobíte počtem dnů, co je bazén v provozu, například od května do září, vyjde vám ohromující cifra 750 krychlových metrů vody, kterou musíte do bazénu dopustit z vodovodního řadu. Při ceně vodného a stočného 150 Kč za kubík to dělá neuvěřitelných 112 500 Kč. Toto jsou vysloveně vyhozené peníze do vzduchu, protože z vypařené vody nemáte žádný užitek. Ve vašem bazénu se sice bude jednat o nižší částky, ale i tak jsou to peníze, které byste opravdu vyhazovali oknem. Nač tedy plýtvat, když si můžete zakrýt bazén, chránit tím malé děti před pádem do vody, snížit množství vypařené vody a snížit i množství prachu a dalších nečistot, které dopadají na vodní hladinu?

Je známo, že zastřešení bazénu snižuje množství vody, která se odtud vypaří do ovzduší v podobě vodní páry. Koloběh vody v přírodě je naprosto přirozený proces, kterému se nevyhne žádná vodní plocha, ať už se bavíme o mořích a oceánech, říčních tocích, jezerech či rybnících, anebo máme na mysli vnitřní i venkovní bazény či akvária. Z mého akvária v bytě se také odpařuje voda a to mě přimělo k tomu, připomenout vám, abyste, máte-li doma bazén, neopomíjeli tuto skutečnost, protože vás může nepříjemně překvapit. Zastřešení bazénu na akci se hodí na každý zapuštěný bazén už jen z toho důvodu, že se tím sníží vodní výpar. Kondenzující voda se ze stříšky vrací zpět do nádrže v podobě vodních kapek, a i když se zdá, že je to jen drobnost, vezměte si do ruky kalkulačku a počítejte se mnou:

Můj bývalý spolužák a kamarád Jan Suchopárek, slavný vicemistr Evropy ve fotbale z roku 1996, působil v Edenu na Slavii a já tam moc rád chodil plavat do venkovního bazénu, neboť jsem si tím svého přítele připomínal. Venkovní bazén na Slavii má rozměry 50 x 20 metrů. Každý den se z jakékoli vodní plochy vypaří zhruba 5 litrů vody z jednoho čtverečního metru, takže z tohoto bazénu se denně vypaří 5 kubíků vody.

Když to vynásobíte počtem dnů, co je bazén v provozu, například od května do září, vyjde vám ohromující cifra 750 krychlových metrů vody, kterou musíte do bazénu dopustit z vodovodního řadu. Při ceně vodného a stočného 150 Kč za kubík to dělá neuvěřitelných 112 500 Kč. Toto jsou vysloveně vyhozené peníze do vzduchu, protože z vypařené vody nemáte žádný užitek. Ve vašem bazénu se sice bude jednat o nižší částky, ale i tak jsou to peníze, které byste opravdu vyhazovali oknem. Nač tedy plýtvat, když si můžete zakrýt bazén, chránit tím malé děti před pádem do vody, snížit množství vypařené vody a snížit i množství prachu a dalších nečistot, které dopadají na vodní hladinu?

Je známo, že zastřešení bazénu snižuje množství vody, která se odtud vypaří do ovzduší v podobě vodní páry. Koloběh vody v přírodě je naprosto přirozený proces, kterému se nevyhne žádná vodní plocha, ať už se bavíme o mořích a oceánech, říčních tocích, jezerech či rybnících, anebo máme na mysli vnitřní i venkovní bazény či akvária. Z mého akvária v bytě se také odpařuje voda a to mě přimělo k tomu, připomenout vám, abyste, máte-li doma bazén, neopomíjeli tuto skutečnost, protože vás může nepříjemně překvapit. Zastřešení bazénu na akci se hodí na každý zapuštěný bazén už jen z toho důvodu, že se tím sníží vodní výpar. Kondenzující voda se ze stříšky vrací zpět do nádrže v podobě vodních kapek, a i když se zdá, že je to jen drobnost, vezměte si do ruky kalkulačku a počítejte se mnou:

Můj bývalý spolužák a kamarád Jan Suchopárek, slavný vicemistr Evropy ve fotbale z roku 1996, působil v Edenu na Slavii a já tam moc rád chodil plavat do venkovního bazénu, neboť jsem si tím svého přítele připomínal. Venkovní bazén na Slavii má rozměry 50 x 20 metrů. Každý den se z jakékoli vodní plochy vypaří zhruba 5 litrů vody z jednoho čtverečního metru, takže z tohoto bazénu se denně vypaří 5 kubíků vody.

Když to vynásobíte počtem dnů, co je bazén v provozu, například od května do září, vyjde vám ohromující cifra 750 krychlových metrů vody, kterou musíte do bazénu dopustit z vodovodního řadu. Při ceně vodného a stočného 150 Kč za kubík to dělá neuvěřitelných 112 500 Kč. Toto jsou vysloveně vyhozené peníze do vzduchu, protože z vypařené vody nemáte žádný užitek. Ve vašem bazénu se sice bude jednat o nižší částky, ale i tak jsou to peníze, které byste opravdu vyhazovali oknem. Nač tedy plýtvat, když si můžete zakrýt bazén, chránit tím malé děti před pádem do vody, snížit množství vypařené vody a snížit i množství prachu a dalších nečistot, které dopadají na vodní hladinu?

Pokud jste se rozhodli pořídit si domů požární hlásič, zde najdete pár potřebných informací k jeho výběru a k správnému umístění.
Hlásiče můžeme rozdělit do tří základních skupin podle toho, na který podnět začnou reagovat.
Detekuje:
– vznikající kouř
– vznikající požár
– abnormálně se zvyšující teploty
– únik plynu

Podle těchto aspektů tedy rozlišujeme 4 typy hlásičů:
– ionizační požární hlásič
– opticko-kouřový požární hlásič
– teplotní požární hlásič
– plynový požární hlásič

Ionizační požární hlásičje velmi citlivý na zápach, nereaguje tedy jen na připálení nebo spalování, jak by si každý mohl myslet.
Z tohoto důvodu není vhodné tento typ přístroje montovat do místností jako jsou garáže a obývací pokoje propojené s kuchyní.
Je velmi spolehlivý a rychlý.

Opticko-kouřový požární hlásič je také velmi spolehlivý a můžeme vyloučit jakékoliv falešné poplachy. Umístění je vhodné především do obývacích pokojů, chodeb a ložnic.
V ložnicích by ovšem měl být hlásič namontován pokaždé!

Teplotní požární hlásič se hodí do pokoje, kde je umístěný krb, apod.
Nevýhodou je nižší spolehlivost než u předešlých hlásičů.

Plynový požární hlásič detekuje, jak už název napovídá, únik plynu.
Je tedy vhodný k umístění do koupelen, kuchyní, apod.

Dále můžeme detektory rozlišit na autonomní a radiové. Rozdíl spočívá v tom, že autonomní požární hlásič Vás upozorní na vznikající nebezpečí pouze pokud jste doma (je to také levnější varianta).
Radiový hlásič, díky svému radiovému vysílači, Vás upozorní i během Vaší nepřítomnosti (na mobilní telefon).

Zásady nainstalování požárního hlásiče:
1.Ujasněte si místo potencionálního požáru a detektor umístěte nad něj.
2.Pokud je takových míst více, zvolte jejich střed.
3.Neinstalujte hlásič do rohu místnosti nebo ke stěně, do míst, kde se nachází ventilace nebo klimatizace.
4.Instalace závisí na typu detektoru (opticko-kouřový se nehodí do místnosti s vysokou prašností, ionizační do míst se vznikem zápachů).

Pokud jste se rozhodli pořídit si domů požární hlásič, zde najdete pár potřebných informací k jeho výběru a k správnému umístění.
Hlásiče můžeme rozdělit do tří základních skupin podle toho, na který podnět začnou reagovat.
Detekuje:
– vznikající kouř
– vznikající požár
– abnormálně se zvyšující teploty
– únik plynu

Podle těchto aspektů tedy rozlišujeme 4 typy hlásičů:
– ionizační požární hlásič
– opticko-kouřový požární hlásič
– teplotní požární hlásič
– plynový požární hlásič

Ionizační požární hlásičje velmi citlivý na zápach, nereaguje tedy jen na připálení nebo spalování, jak by si každý mohl myslet.
Z tohoto důvodu není vhodné tento typ přístroje montovat do místností jako jsou garáže a obývací pokoje propojené s kuchyní.
Je velmi spolehlivý a rychlý.

Opticko-kouřový požární hlásič je také velmi spolehlivý a můžeme vyloučit jakékoliv falešné poplachy. Umístění je vhodné především do obývacích pokojů, chodeb a ložnic.
V ložnicích by ovšem měl být hlásič namontován pokaždé!

Teplotní požární hlásič se hodí do pokoje, kde je umístěný krb, apod.
Nevýhodou je nižší spolehlivost než u předešlých hlásičů.

Plynový požární hlásič detekuje, jak už název napovídá, únik plynu.
Je tedy vhodný k umístění do koupelen, kuchyní, apod.

Dále můžeme detektory rozlišit na autonomní a radiové. Rozdíl spočívá v tom, že autonomní požární hlásič Vás upozorní na vznikající nebezpečí pouze pokud jste doma (je to také levnější varianta).
Radiový hlásič, díky svému radiovému vysílači, Vás upozorní i během Vaší nepřítomnosti (na mobilní telefon).

Zásady nainstalování požárního hlásiče:
1.Ujasněte si místo potencionálního požáru a detektor umístěte nad něj.
2.Pokud je takových míst více, zvolte jejich střed.
3.Neinstalujte hlásič do rohu místnosti nebo ke stěně, do míst, kde se nachází ventilace nebo klimatizace.
4.Instalace závisí na typu detektoru (opticko-kouřový se nehodí do místnosti s vysokou prašností, ionizační do míst se vznikem zápachů).

Pokud jste se rozhodli pořídit si domů požární hlásič, zde najdete pár potřebných informací k jeho výběru a k správnému umístění.
Hlásiče můžeme rozdělit do tří základních skupin podle toho, na který podnět začnou reagovat.
Detekuje:
– vznikající kouř
– vznikající požár
– abnormálně se zvyšující teploty
– únik plynu

Podle těchto aspektů tedy rozlišujeme 4 typy hlásičů:
– ionizační požární hlásič
– opticko-kouřový požární hlásič
– teplotní požární hlásič
– plynový požární hlásič

Ionizační požární hlásičje velmi citlivý na zápach, nereaguje tedy jen na připálení nebo spalování, jak by si každý mohl myslet.
Z tohoto důvodu není vhodné tento typ přístroje montovat do místností jako jsou garáže a obývací pokoje propojené s kuchyní.
Je velmi spolehlivý a rychlý.

Opticko-kouřový požární hlásič je také velmi spolehlivý a můžeme vyloučit jakékoliv falešné poplachy. Umístění je vhodné především do obývacích pokojů, chodeb a ložnic.
V ložnicích by ovšem měl být hlásič namontován pokaždé!

Teplotní požární hlásič se hodí do pokoje, kde je umístěný krb, apod.
Nevýhodou je nižší spolehlivost než u předešlých hlásičů.

Plynový požární hlásič detekuje, jak už název napovídá, únik plynu.
Je tedy vhodný k umístění do koupelen, kuchyní, apod.

Dále můžeme detektory rozlišit na autonomní a radiové. Rozdíl spočívá v tom, že autonomní požární hlásič Vás upozorní na vznikající nebezpečí pouze pokud jste doma (je to také levnější varianta).
Radiový hlásič, díky svému radiovému vysílači, Vás upozorní i během Vaší nepřítomnosti (na mobilní telefon).

Zásady nainstalování požárního hlásiče:
1.Ujasněte si místo potencionálního požáru a detektor umístěte nad něj.
2.Pokud je takových míst více, zvolte jejich střed.
3.Neinstalujte hlásič do rohu místnosti nebo ke stěně, do míst, kde se nachází ventilace nebo klimatizace.
4.Instalace závisí na typu detektoru (opticko-kouřový se nehodí do místnosti s vysokou prašností, ionizační do míst se vznikem zápachů).

Pokud jste se rozhodli pořídit si domů požární hlásič, zde najdete pár potřebných informací k jeho výběru a k správnému umístění.
Hlásiče můžeme rozdělit do tří základních skupin podle toho, na který podnět začnou reagovat.
Detekuje:
– vznikající kouř
– vznikající požár
– abnormálně se zvyšující teploty
– únik plynu

Podle těchto aspektů tedy rozlišujeme 4 typy hlásičů:
– ionizační požární hlásič
– opticko-kouřový požární hlásič
– teplotní požární hlásič
– plynový požární hlásič

Ionizační požární hlásičje velmi citlivý na zápach, nereaguje tedy jen na připálení nebo spalování, jak by si každý mohl myslet.
Z tohoto důvodu není vhodné tento typ přístroje montovat do místností jako jsou garáže a obývací pokoje propojené s kuchyní.
Je velmi spolehlivý a rychlý.

Opticko-kouřový požární hlásič je také velmi spolehlivý a můžeme vyloučit jakékoliv falešné poplachy. Umístění je vhodné především do obývacích pokojů, chodeb a ložnic.
V ložnicích by ovšem měl být hlásič namontován pokaždé!

Teplotní požární hlásič se hodí do pokoje, kde je umístěný krb, apod.
Nevýhodou je nižší spolehlivost než u předešlých hlásičů.

Plynový požární hlásič detekuje, jak už název napovídá, únik plynu.
Je tedy vhodný k umístění do koupelen, kuchyní, apod.

Dále můžeme detektory rozlišit na autonomní a radiové. Rozdíl spočívá v tom, že autonomní požární hlásič Vás upozorní na vznikající nebezpečí pouze pokud jste doma (je to také levnější varianta).
Radiový hlásič, díky svému radiovému vysílači, Vás upozorní i během Vaší nepřítomnosti (na mobilní telefon).

Zásady nainstalování požárního hlásiče:
1.Ujasněte si místo potencionálního požáru a detektor umístěte nad něj.
2.Pokud je takových míst více, zvolte jejich střed.
3.Neinstalujte hlásič do rohu místnosti nebo ke stěně, do míst, kde se nachází ventilace nebo klimatizace.
4.Instalace závisí na typu detektoru (opticko-kouřový se nehodí do místnosti s vysokou prašností, ionizační do míst se vznikem zápachů).

Pokud jste se rozhodli pořídit si domů požární hlásič, zde najdete pár potřebných informací k jeho výběru a k správnému umístění.
Hlásiče můžeme rozdělit do tří základních skupin podle toho, na který podnět začnou reagovat.
Detekuje:
– vznikající kouř
– vznikající požár
– abnormálně se zvyšující teploty
– únik plynu

Podle těchto aspektů tedy rozlišujeme 4 typy hlásičů:
– ionizační požární hlásič
– opticko-kouřový požární hlásič
– teplotní požární hlásič
– plynový požární hlásič

Ionizační požární hlásičje velmi citlivý na zápach, nereaguje tedy jen na připálení nebo spalování, jak by si každý mohl myslet.
Z tohoto důvodu není vhodné tento typ přístroje montovat do místností jako jsou garáže a obývací pokoje propojené s kuchyní.
Je velmi spolehlivý a rychlý.

Opticko-kouřový požární hlásič je také velmi spolehlivý a můžeme vyloučit jakékoliv falešné poplachy. Umístění je vhodné především do obývacích pokojů, chodeb a ložnic.
V ložnicích by ovšem měl být hlásič namontován pokaždé!

Teplotní požární hlásič se hodí do pokoje, kde je umístěný krb, apod.
Nevýhodou je nižší spolehlivost než u předešlých hlásičů.

Plynový požární hlásič detekuje, jak už název napovídá, únik plynu.
Je tedy vhodný k umístění do koupelen, kuchyní, apod.

Dále můžeme detektory rozlišit na autonomní a radiové. Rozdíl spočívá v tom, že autonomní požární hlásič Vás upozorní na vznikající nebezpečí pouze pokud jste doma (je to také levnější varianta).
Radiový hlásič, díky svému radiovému vysílači, Vás upozorní i během Vaší nepřítomnosti (na mobilní telefon).

Zásady nainstalování požárního hlásiče:
1.Ujasněte si místo potencionálního požáru a detektor umístěte nad něj.
2.Pokud je takových míst více, zvolte jejich střed.
3.Neinstalujte hlásič do rohu místnosti nebo ke stěně, do míst, kde se nachází ventilace nebo klimatizace.
4.Instalace závisí na typu detektoru (opticko-kouřový se nehodí do místnosti s vysokou prašností, ionizační do míst se vznikem zápachů).

Pokud jste se rozhodli pořídit si domů požární hlásič, zde najdete pár potřebných informací k jeho výběru a k správnému umístění.
Hlásiče můžeme rozdělit do tří základních skupin podle toho, na který podnět začnou reagovat.
Detekuje:
– vznikající kouř
– vznikající požár
– abnormálně se zvyšující teploty
– únik plynu

Podle těchto aspektů tedy rozlišujeme 4 typy hlásičů:
– ionizační požární hlásič
– opticko-kouřový požární hlásič
– teplotní požární hlásič
– plynový požární hlásič

Ionizační požární hlásičje velmi citlivý na zápach, nereaguje tedy jen na připálení nebo spalování, jak by si každý mohl myslet.
Z tohoto důvodu není vhodné tento typ přístroje montovat do místností jako jsou garáže a obývací pokoje propojené s kuchyní.
Je velmi spolehlivý a rychlý.

Opticko-kouřový požární hlásič je také velmi spolehlivý a můžeme vyloučit jakékoliv falešné poplachy. Umístění je vhodné především do obývacích pokojů, chodeb a ložnic.
V ložnicích by ovšem měl být hlásič namontován pokaždé!

Teplotní požární hlásič se hodí do pokoje, kde je umístěný krb, apod.
Nevýhodou je nižší spolehlivost než u předešlých hlásičů.

Plynový požární hlásič detekuje, jak už název napovídá, únik plynu.
Je tedy vhodný k umístění do koupelen, kuchyní, apod.

Dále můžeme detektory rozlišit na autonomní a radiové. Rozdíl spočívá v tom, že autonomní požární hlásič Vás upozorní na vznikající nebezpečí pouze pokud jste doma (je to také levnější varianta).
Radiový hlásič, díky svému radiovému vysílači, Vás upozorní i během Vaší nepřítomnosti (na mobilní telefon).

Zásady nainstalování požárního hlásiče:
1.Ujasněte si místo potencionálního požáru a detektor umístěte nad něj.
2.Pokud je takových míst více, zvolte jejich střed.
3.Neinstalujte hlásič do rohu místnosti nebo ke stěně, do míst, kde se nachází ventilace nebo klimatizace.
4.Instalace závisí na typu detektoru (opticko-kouřový se nehodí do místnosti s vysokou prašností, ionizační do míst se vznikem zápachů).

S bývalou přítelkyní jsme měli vestavěnou skříň v Praze již v devadesátých letech a podotýkám, že mě tento výrobek natolik uspokojil, že už bych ve svém bytě jiný nábytek nechtěl. Skříň pokrývala celou stěnu v ložnici v délce čtyř metrů, posuvné dveře měly dekor borového dřeva a jedny dveře byly doplněné zrcadlem. Dekory dveří lze upravit i potiskem nebo dokonce fototapetou s vlastními originálními fotografiemi, v tomto směru máte mnoho možností, ovšem podstatné je zaměřit nejprve pozornost na vnitřní uspořádání jednotlivých regálů.

Potřebujete opravdu ramínka? Tuto otázku si položte ještě před tím, než vám začnou skříň vyrábět. Někdo totiž ramínka skutečně potřebuje a v některé skříni musí dokonce větší šířku, než bývá běžné v šatních skříních. Má přítelkyně měla kupříkladu většinu oblečení na ramínkách zavěšenou, neboť často nosila hedvábné košile a halenky a dámské šaty a některé ženy mohou mít třeba i více než pět kostýmů a deset sukní. Já osobně naopak ramínka vůbec nepotřebuji, mé oblečení je sportovního charakteru a skládám jej do polic. Nemám žádný pánský oblek ani dlouhý zimní kabát, nosím jen sportovní bundy a sportovní kalhoty, mikiny a trička.

Štafle. Dost často se mi stává, že potřebuji při úklidu či jiné práci malé hliníkové štafle. A když je zapotřebí ukládat předměty do horních regálů vestavěné skříně, bez štaflí se tu neobejdete. Ale mít štafle někde položené je nepraktické i esteticky nepřijatelné, tak vám navrhuji vytvořit ve vestavěné skříni jeden úzký, vysoký foch pro uložení štaflí. Toto řešení se mi zdá nejpraktičtější. Spolu se štaflemi můžete mít ve skříni i úklidové prostředky, nářadí a krmiva či steliva pro domácí zvířata a vše bude přehledné, uklizené a hlavně bez stresu z pobíhání po bytě a hledání různých věcí, které máte rozstrkané na deseti místech.