Blog

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.

Někteří říkají, že je to hlavně kvůli tomu, že děti jenom sedí u počítačů a o staré dobré kladívko nemají vůbec zájem. Ty počítače bychom měli všechny zakázat a bylo by. Či že snad škola by měla vyučovat dílny, aby děti alespoň v té škole motivovali k nějaké manuální činnosti, protože doma se s tím očividně nesetkají. Ale teď vážně.

 

1. Uplatnění pracovní

Lidé zkrátka vidí, že i kdyby tedy na ten technický obor šli, tak by dělali za špatné peníze ve špatné fabrice a dopadli by stejně jako jejich dělničtí rodiče. A to nikdo nechce. Každý se chce mít dobře, a tak studuje to, o čem si myslí, že mu vynese to dobře placené místo, byť by měl jak člověk talent na řezbařinu nebo zámečnictví či něco podobného. Uplatnění je mizerné a nikdo s tím nechce nic dělat, tedy alespoň zaměstnavatel ne, protože ten by musel zvednout platy a dát tam výhody, jaké mají všude jinde v zahraničí, a to se tedy velkým firmám, které hlavně lobují za „novou krev“, nijak nelíbí.

 

1. Nezájem

Ty staré dobré a krásné časy „poctivé“ práce už jsou dávno pryč. To je třeba si uvědomit ze všeho nejdříve. Svět se mění a nelze se jen neustále ukájet těžkým průmyslem a dělnickou třídou, tyhle hrátky s drátky byly od začátku devatenáctého století až po dnes a pomalu to končí. A jde to vidět i na tom trhu. Byť o řemeslníky je stále velký zájem, na spoustě školách se vyučuje „starou“ metodou a nelze to vůbec studentům zazlívat, že se jim tam nechce. Proč by se oni měli učit to, co se učili někdy před třiceti lety, když technologie pokročila?
 

1. Náhled státu

Už jen to, že se všichni mohou zbláznit do maturity, byť se jedná o dělnické pozice, tak je jenom náznak toho, že se vlastně jedná o selhání v tom nejhrubším zrnu. Proč by se student technického oboru měl zaobírat nějakou maturitou? K čemu jako tomu člověku, který pracuje rukama a má všechny výpočty pěkně v hlavě, k čemu mu bude nějaký okruh spisovatelů romantismu nebo na co by mu tak asi byla maturita z dějepisu? K ničemu a proto to nikdo studovat nechce – to je lepší raději fakt přežít to gymnázium.