Blog

Masožravé rostliny patří mezi nejzajímavější skupinu exotických rostlin, které díky svým schopnostem trávit hmyz, byly vděčným tématem celé řady úspěšných filmů. V Čechách je mezi diváky bezkonkurenčně nejúspěšnější film Adéla ještě nevečeřela. Tato komedie dokonce řadí masožravé rostliny mezi útočné a dravé vetřelce schopné zkonzumovat i člověka. Jde samozřejmě o nadsázku, protože masožravé rostliny ani maso, tedy svalovinu, nepotřebují.

Všechny masožravé rostliny žijí většinou v oblastech chudých na živiny. Časem si proto vyvinuly schopnost doplňovat chybějící těžké kovy, nutné pro správnou funkci enzymů, a dusík „lovem“ hmyzu. Celkem bylo popsáno více než 660 druhů a poddruhů masožravých rostlin, ale část z nich díky nezodpovědnému chování člověka zcela vyhynula. Některé druhy „masožravek“ najdete i v Čechách a to především v kyselých bažinatých oblastech.

Mezi nejznámější masožravé rostliny patří Mucholapka podivná (Dionaea muscipula), která jako jediná suchozemská rostlina umí vyvinout rychlý pohyb, kterým sevře přilákaný hmyz do pasti, kde jej velmi rychle usmrtí a rozloží trávící šťávy.
Nejen v Čechách nalezly svoji domovinu různé druhy Rosnatek, které lákají hmyz na lesk svých listů a vůni květů. Po dosednutí hmyzu na list jej dokonale přilepí zvláštní tekutina a udusí jej.
Mezi velice zajímavé rostliny mající svoji domovinu v Číně, Indonésii a na Filipínách patří láčkovky (Nepenthes). Ty lapají drobné živočichy pomocí speciálních orgánů – láček, které jsou na konci listů. Oběť, která spadne do láčky, se díky voskovitým okrajům nemůže dostat ven a časem zemře vysílením či utopením v trávící tekutině. Láčkovky jsou jediným druhem, u kterých bylo prokázáno, že jsou schopny zabít drobné hlodavce.
 
 
Masožravé rostliny, které můžeme s úspěchem pěstovat doma
·         Rosnatky (Drosera)
·         Mucholapka podivná (Dionaea muscipula)
·         Špirlice (Sarracenia)
·         Tučnice (Pinguicula)
·         Láčkovka (Nepenthaceae)
·         Láčkovice australská (Cephalotus follicularis)
 
Ten, kdo se chce pěstováním masožravých rostlin věnovat, musí počítat s několika zásadami nutnými k úspěchu:
 
1.      Rostliny musí být u okna, nejlépe na jižní stranu.
2.      Zálivka se provádí měkkou nebo destilovanou vodou.
3.      Substrát je velmi důležitý a je tvořen z rašeliny a perlitu v poměru 2:1 až 4:1.
4.      Rostliny potřebují přes zimu vegetační klid v stinné místnosti o teplotě 15°C.
5.      Všechny „masožravky“ milují rosení

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.

Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.

Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem.

Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.