Na jedné straně stojí právo obchodníka si rozhodnout, komu své služby poskytne. Například pokud přijdete do baru úplně namol, může se vám stát, že vás hostinský nebo barman vyvede za límec od košile s tím, že se máte vrátit, až vystřízlivíte. Na druhé straně stojí právo zákazníka obdržet stejnou službu bez ohledu na jeho vyznání, barvu pleti či cokoli jiného. Koneckonců, asi nikoho by nepotěšilo, kdyby ho prodavačka odmítla obsloužit s tím, že je moc vysoký nebo kdyby jí prodavač odmítl prodat nůž s tím, že se moc podobá jeho exmanželce. Tedy, je rozdíl v tom, zda vás odmítnou obsloužit kvůli tomu, že jste se sami dostali do stavu, kdy jste neobsluhovatelní, nebo zda vás odmítají obsloužit kvůli něčemu, za co nemůžete, co jste si nevybrali a s čím prostě žijete.
Kde se ale potkávají práva zákazníka a obchodníka? Má obchod například právo odmítnou služby politické straně, s jejímž programem nesouhlasí? Asi nejlepší odpovědí na tuto otázku je, že svoboda rozhodnutí znamená také svobodu nést si následky. Tedy, křesťanské pekařství má právo odmítnout upéci dort na svatbu gay nebo lesbického páru, koneckonců těžko si představit, jak by je k tomu někdo mohl nutit, ale s touto svobodou se také pojí to, že si za své rozhodnutí ponese zodpovědnost, třeba ve formě odlivu liberálně naladěné klientely. Zkrachuje-li v důsledku tohoto rozhodnutí, není to vina onoho páru, ale důsledek rozhodnutí nadřadit své morální zásady a vidění světa nad obchodní zájem. 
Jinými slovy, finální rozhodnutí o tom, koho budou obsluhovat, a koho ne, je na obchodníkovi. Pokud ale někdo dojde k závěru, že se tím dopouští porušení zákona nebo diskriminace, měla by dotyčná provozovna připravena nést si následky, a ne vykřikovat, že dochází k porušení práv jejich majitelů. Nedochází, pouze jsou konfrontováni s tím, že jakožto obchodníci nejsou zproštěni nejen svých zákonných práv, ale ani svých zákonných povinností. To, jestli jim případný právní postih za obranu jejich hodnot stojí, je ale jejich věc.
